Energetický kontext jakož i hektická doba nás vedou k zamyšlení, zda otevírání oken je správnou odpovědí na zajištění dobré úrovně hygieny v obývaných místnostech. V současné době nové energetické požadavky vyžadují implementaci automatického větracího systému pro zajištění této funkce. Hledání energeticky a funkčně vyváženého systému zjevně není více kompatibilní se starým systémem větraní, resp. se zvykem větrání skrz okna. Dnes je jasné, že obyvatelé nejsou schopni sami posoudit množství potřebného vzduchu, který má být vyměněno, ani vstupní místo vzduchu do obydlí, natož délku větrání. Při větrání otevíráním oken je množství vyměněného vzduchu buď příliš nízké (příliš krátké větrání nebo v nesprávném počtu místností), nebo příliš vysoké (což způsobuje vážné tepelné ztráty, zvláště v zimě). Například při venkovní teplotě 5 ° C a vnitřní teplotě 21 ° C, větrání otvíráním okna se během 10 minut spotřebuje při vytápění zhruba 1 kWh, což je průměrně 0,12 € (3,12 Kč) s elektrickým ohřevem.
Proto je vhodně zvolený automatický větrací systém jediným způsobem, jak zaručit optimální kvalitu vzduchu v místnosti a úsporu energie, výrazně snížit tepelné ztráty odstraněním potřeby větrání skrz okna, zejména během topné sezóny.
Posílení požadavků na energetickou náročnost budov a lepší povědomí o kvalitě ovzduší, které dýcháme uvnitř budov vytváří novou úlohu větrání. Silnější izolace a utěsněné budovy už neumožňují přirozenou výměnu vzduchu. Hledání úspor při vytápění vyžaduje lepší kontrolu nad ztrátami tepla, a to včetně těch, které vznikají větráním, přičemž tyto náklady reprezentují zvyšující se podíl na ztrátách.
Většina stavebních komponentů a zařízení se dnes přímo či nepřímo podílí na spotřebě energie v budově (okna, izolace, kotle, atd, které těžily ze značného technologického pokroku v poslední dekádě a jsou energeticky maximálně optimalizované). Proto dnes je hlavním zdrojem úspor větrání. Větrání představuje v průměru 20 až 25 % nákladů na vytápění neizolovaných nebo špatně izolovaných budov, úroveň tepelných ztrát z větrání při velmi dobře utěsněné a zaizolované budově může dosáhnout až 50 %. Z toho důvodu se stává klíčovým implementace efektivního větracího systému, který výhodně kombinuje energetickou náročnost a kvalitu vzduchu ve vnitřním prostředí. Vlády si stále více uvědomují úlohu větrání, jelikož většina evropských předpisů požaduje a specifikuje ventilační systémy v budovách a zohledňuje jejich energetické dopady prostřednictvím stávajících předpisů.
Řízení větrání Aereco patří mezi systémy kombinující
kvalitu vnitřního vzduchu a úspory energie
Hlavním cílem ventilačního systému je zajistit dobrou kvalitu vzduchu v místnosti a nahradit špatný vzduch čerstvým vzduchem z venku. Znečistění vzduchu uvnitř obytných budov je důsledkem lidského metabolizmu, vnitřními aktivitami (vaření, sprcha, …), stavebnými materiály a atd. – je to komplex více typů znečištění, přičemž vlhkost hraje významnou a specifickou roli při obytných objektech.
Vlhkost: klíčový faktor pro zdravé budovy a zdraví jejich obyvatel
Bez ohledu na to, zda je ve formě kapaliny nebo páry je voda hlavní příčinou škody v bytech. Už malé množství vodní páry má přímý nebo nepřímý vliv na zdraví obytného prostoru a jeho obyvatel.
Zatímco určitá vlhkost je nezbytná pro správnou funkci dýchacího systému – ideálně mezi 40 % a 60 % relativní vlhkosti – příliš velká vlhkost je pro budovu a pro její obyvatele špatná. V nových nebo nově zateplených objektech může nedostatek větrání způsobit značné škody, a to kondenzací vody na oknech, na tepelných mostech, nebo zhoršením izolačních vlastností stěn.
VOC
Studie provedené v zemích po celém světě ukázaly, že zejména v případě nedostatečné ventilace jsou v našich bytech přítomny mnohé znečišťující látky, které jsou výrazně vyšší než stávající normy a doporučení WHO. Problematickými látkami mohou být barvy, laky, tapety, zasklení, laminátové podlahové krytiny, leštidla, aerosolové plechovky, petrolejové kachle, parfémy a mnohé další.
Přítomnost CO2 v obydlích je dána zejména dýcháním lidí. Studie ukazují, že dýchání je doprovázeno emisemi vodních par, což potvrzuje užitečnost použití zařízení regulujících objem větrání na základě relativní vlhkosti.
Mezi znečišťujícími látkami nacházejícími se v bytech, která mohou představovat zdravotní rizika patří: oxid uhelnatý, radon, azbest, oxidy dusíku (NOx) a oxid dusičitý (NO2). Dalšími vysoce rizikovými přispěvateli jsou biologické kontaminanty, jako jsou roztoči, mikroby, plísně apod.